Re: Budulínci aneb zemřelo nám dítě

Děkuji všem, kdo na nás myslí, včera jsme to sice nestihli, ale dnes jdeme s manželem na hřbitov, vzhledem k tomu, že u nás dost chumelí, tak to nebude dlouhá návštěva, bude zima a všechno zachumelené, tak že jen položíme vánoční výzdobu a taky poneseme Milence dopis. Včera jsem Vašíkovi řekla, jestli nechce Milence namalovat obrázek, že jí ho doneseme a on se toho chytil s nadšením, vytisknul z nějakých stránek Českého Ježíška takový ozdobný dopis Ježíškovi a změnil ho na Dopis Milence a do prostoru pro přání napsal větičku, sice trochu legračně jí přeje hodně štěstí v nebi, ale je to krásné, takže já jsem připsala pod něj něco za sebe a řekla jsem Michalovi, že pokud ho něco napadne, že může taky připsat, pokud ne, tak se nic neděje, tak uvidím, jestli něco přibude. Péťa je ve škole a přijede až před Vánoci.
Nejvíc bych si přála, kdyby přibyla taky větička od tatínka, ale i kdyby ne, bude hezké už to, že si přečte, co jsme napsali my ostatní. Řekla bych, že se můj muž začíná otevírat, včera mi řekl, že na Milenku vzpomínal v práci. Mám radost, ono totiž nejde jen o Milenku, ale možná ještě víc o náš vzájemný vztah, který je jinak krásný a láskyplný, ale tohle otevření mu trochu chybělo, je to přeci naše společná holčička, naše milované děťátko a takhle jsme na to byli každý tak nějak hrozně sám, když jsme kolem toho mlčeli nebo se nedokázali vzájemně vyslechnout. Já vlastně po něm nechci nějaké proslovy, potřebovala bych jen občas vyslechnout, když se hodně stýská a pak jen obejmout a maximálně slyšet větičku "Stýská se moc, byla a je to naše milovaná holčička." Možná se i dočkám.