Re: Jak se zachovat?

Míšo, a tím nic nenaděláš- jak říkají holky, táta je tím dražší, čím je vzácnější. Mám dvanáctiletého syna, jehož otec s námi nebydlí už od jeho čtyř. Ač si otec bere syna celkem pravidelně každý druhý víkend a ač má syn prima vztah s mým druhým manželem, ač mu jeho vlastní otec neposkytuje zdaleka to, co my (lyže, kolo...), tak přesto syn snad do těch desíti jedenácti po příchodu od tatínka byl zamlklý, někdy i plakal, že chce za tátou, utrhoval se na nás..

Ač je jeho táta z mého pohledu všelijaký, syn s ním má dost pevné pouto a lpí na něm, což jim nijak nenahlodávám. Mockrát to hodně bolelo, když já vím, co všechno dělám a jeho otec vpodstatě nedělá skoro nic - vezme si ho (pouze o těch víkendech, v týdnu za ty roky NIKDY, i když bydlíme kousek od sebe) a bere ho všude, kde zrovna je, nechá ho chodit spát kdy chce, koukat na to, co chce, koupí mu ne drahé věci, ale věci, které nekoupím já, jako kuličkové pistole a litry kokakoly a kila chipsů...

Prostě to tak je. Dnes už mě to tolik netrápí a chápu, že je to docela logické, prostě co je vzácné, to je drahocenné, co není vzácné, to je "samozřejmé" a normální, no.

Jen chci říct, že to pravděpodobně bude takhle nebo podobně i dál. Musíš to nějak vnitřně zpracovat. Přece je od sebe neodstřihneš, když se chtějí, ne?