Re: Rozvod a děti

Rozvod je vždycky nepříjemná záležitost. Sama jsem zažila rozvod bezdětný, který proběhl v klidu, protože sama jsem vyšla ex manželovi maximálně vstříc. Prostě jsem ustoupila ve všech oblastech. Za ten klid mi to stálo. Ovšem zažila jsem i rozvod rodičů a to už v dospělém věku. Jejich manželství bylo léta naprosto nefunkční. Moje matka si otce nevážila, nadávala na něj, jaký měl vztah on k ní nevím, ale časem začal dost pít, takže asi i on musel cítit tu šílenou disharmonii. Pamatuju si,jak jsem matce od svých cca jedenácti let často opakovala, že když tak trpí (všechno mi říkala), ať se s otcem rozvede, vymlouvala se na sestru. Že to nejde. Když jsem pak zažila rozvod jako dospělá, pochopila jsem, že kdyby se rozváděli v našem dětství, tak jsme se sestrou skončily regulérně na psychiatrii. Protože to, co matka vyváděla, nemělo obdoby. Otec si našel přítelkyni, a nějak si s ní psal, matka našla jeho dopisy, nutila mi je číst, přestože jsem to odmítala. Dávala mi to za úkol, strčila mi je do ruky a musela jsem je před ní číst. Prostě bylo to šílené, tak šílené, že si to málokdo umí představit. Matka byla na mě zlá,takže jsem k ní měla už dávno odtažitý vztah, leč tímto se mi naprosto zhnusila. Vůbec jsem to nechápala.

Dneska jsem obohacená o zkušenost ještě z pohledu partnera, který má dceru s bývalou manželkou. Rozvedli se dávno předtím, než jsem ho poznala. A tato dáma pro změnu dělá všechno pro to, aby dceři tátu sebrala. Od toho, že jí přesvědčovala, že on není její otec, přes další její scény apod. Napadla např. mého přítele písemně, že nemá žádnou inteligenci. Přičemž ona je vyučená kuchařka, která sedí ve vrátnici a on má vedoucí odpovědné místo a studuje na inženýrském studiu (už má nižší VŠ titul). Pochopitelně tato neúcta a tento její postoj se musí projevit pak v chápaní role otce u daného dítěte. Otec je blbec, který je dobrý jen na to, aby platil peníze. Což nakonec u dětí ženského pohlaví může přerůst v dospělosti do nezdravého postoje a vztahu k mužům. Který se formuje právě na modelu otce a vztahu matky k němu. Lidé se totiž nemusí milovat, ale měli by se respektovat.
Když tedy sečtu své zkušenosti a přidám své poznatky z odborné literatury, tak musím konstatovat, že záleží jen a pouze na rodičích, jak se jejich dětí rozvod dotkne.
SLUŠNÍ a inteligentní lidé se dokáží v zájmu dětí dohodnout, o tom jsem přesvědčená. Pochopitelně maminka nemůže očekávat, že tatínek o víkendu bude dceři česat krásné copy, protože takové věci mužští většinou nezvládají, ale pokud má dítě k otci vztah a pokud je otec schopen se o ně nějak adekvátně postarat, není důvod, proč mu ho brát. Bohužel spousta žen míchá své pocity vůči partnerovi se vztahem k dítěti, samozřejmě se toho dopouští i muži. Nechápou, že přesto, že ač ten druhý nemusí sedět partnersky, může být dobrým a chápavým rodičem. To jsou dvě naprosto odlišné věci.
Při vší úctě k nám ženám se často setkávám s tím, že právě ženy mají poněkud větší sklony se skrze děti mstít. Tím škodí ale také sobě, protože některé děti v dospělosti pochopí a mohou za to své matky nenávidět.
Nejsnazší by však bylo, kdyby se lidé nerozváděli. Mám pocit, že spousta lidí po opadnutí milostného štěbetání, začne balit kufry.