Re: Jsem rasistka a asociál?

Byla bych nespravedlivá, kdybych tvrdila, že si většina rizika svého chování neuvědomuje.
Ale VELKÁ SPOUSTA z nich si nějak NECHCE PŘIPUSTIT, že porod doma nemusí být jenom krásný emocionální zážitek, ale může se pěkně zvrtnout. Proto vznikají tam s naprostou pravidelností ostré hádky.
Já nesnižuju úsilí, které domarodky musejí vynaložit, aby se jim jejich záměr zdařil. Nepodceňuju ani jejich informace a znalosti.
Ale existuje tam malá skupina extrémistek, podle kterých je každá komplikace zaviněna jen a pouze lékaři nebo stresujícím prostředím porodnice a doma se nikdy nic nemůže přihodit.
Tím bych se už k domaporodům nevyjadřovala, neb se míchají do každé diskuze.
Uvedu ještě jeden příklad. Před pár týdny jsem se přichomítla k diskuzi Milli, která řešila, proč s ní její rodina pro 3 letech od smrti dcery nechce vzpomínat. Podle sebe a podle svého nejlepšího svědomí a jsem se jí snažila vysvětlit, že ne každému to pomáhá a je jsou lidi, kterým připomínání starých bolestí může znovu způsobovat bolest, jako když z hojící se rány znovu strhnete strup a začne znovu téct krev.
Milli byla moc milá a dobře se s ní diskutovalo, byla patrná snaha obou stran zamyslet se nad názorem toho druhého, když pak tam vstoupila jiná paní/slečna a napsala Milli,ať mě neposlouchá, že to se žvaní někomu, kdo nic takového neprožil a sjela mě tam, že jsem měla sto chutí jí něco nechutného odepsat.
Jenom jsem měla snahu (stejně jako u porodu) se na vě podívat i z druhé stánky. Lítostivých a plačících smajlíku dostala víc než dost, taková lítost stejně nikam nevede. Ptala se, proč rodina nechce vzpomínat, tak jsem se jí snažila nastínit proc asi. Protože jsem taky takový typ, který neumí veřejně dávat najevo negativní emoce, ale to neznamená, že nejsou. A pak se mi dostane nadávek za to, že jsem naprosto bezcitná a když mi neumřelo dítě, tak nemám co v takové diskuzi dělat, protože to nemůžu chápat.
To pak diskuze můžeme rovnou zrušit a nemá cenu se vůbec o čemkoli bavit. takhle se to fakt brát nedá.