Mono, no s tím opakováním, myslela jsem to tak: máme takový rituál, že vždy když jde spinkat, tak jde dát pusinku babičce a prababičce a strejdovi(můj bratr) a protože je děda ležák už nějakým rokem, tak mu chodí dělat pápá a posílá pusinku, i když by za ním nejradši vlezl do postele

, bydlíme totiž všichni spolu, nebo spíš já u nich, máme velkej barák a já jsem sama bez chlapa, no a tak jsem myslela, že když to pápá používal a používá při otázce kde si byl? kam půjdeš? kam pojedeš?, že by i tomu dědovi to řekl, nebo když jdeme z obchodu, jsme na vsi, kde se všichni znají.
Jeho o dva měsíce mladší vrstevík, říká ahoj a spojuje už slova ve věty a je v hodně věcech bystřejší, můj je rozvážnější a taky umíněnější, nechci ho srovnávat, jsem na něj pyšná, jen jsou věci, které vím, že uměl a umí, a když je chci aby je použil, naučit ho, kdy má třeba ten pozdrav použít nechce.
Vím ,že mě z něj bude bolet hlava až rozváže a začne papouškovat, jak tu kdosi psal už, byla jsem taková já jako malá a moje o 13 let mladší sestřenice, kterou jsem zažila, protože jsem jí dělala "chůvu", ale on těch slov zas tolik neumí, ale za každé které řekne ho chválím, výslovnost ale taky není ještě u některých správná, strejdovi říká TÉC, protože strejc nebo stréc nebo strýc jena něj ještě těžké a tak začal říkat sám od sebe téc, a na většinu jen dělá s ukázáním mmmm, nejvíc používá mami, babi, teta,děda a papm a ne
