Re: Považujete některé děti za spratky?

No, abych se přiznala, mám v práci asi tak dvě až tři děti, které za ně svým způsobem považuji. I když vím, že za to nemohou, že jsou jen odrazem vlastních rodičů. Ale když dítě ve třech letech surově napadá druhé děti, bije je do hlavy, všechno jim ničí a boří, nás dospělé neposlouchá, tak mám opravdu pocit, že je to tak trochu spratek. Když jsem jednu maminku upozornila na toto "výstřední" a nezvladatelné chování v kolektivu, oznámila mi, že v předchozím zařízení z něj byli všichni nadšení, jak je zlatý.
Tak jsem konstatovala, že už jedna holčička kvůli němu nechce chodit. Což nám v doprovodu maminky i oznámila. Nakonec maminka připustila, že se s chlapcem něco děje, že si toho všimla i doma.
Takže vlastně je jasné, že člověk je ke svým dětem shovívavější, a je to pochopitelné. Nicméně je škoda, že dnešní maminky ( o tom jsem se přesvědčila mockrát) příliš nereflektují, když je někdo upozorní z vnějšku, že se asi něco děje a jsou ještě uražené.-).

Člověk to nedělá přeci proto, aby někomu škodil, ale aby to dítě třeba nemělo nějaký neřešený problém, který se bude kupit. Někdy stačí pár sezení s rodinným terapeutem a problém je vyřešen.

Bohužel pak je kategorie rodičů, která bude produkovat jen, s odpuštěním, spratky. Je jim všechno jedno. Nám třeba v zařízení opakovaně jedna holčička krade... Mamince je to celkem fuk, i když už doma objevila nějaké předměty z našeho inventáře...
Dosud je nevrátila.-) Tudíž si myslím, že slušní lidé jsou i slušní rodiče, kteří věci řeší a snaží se, když někdo nestojí za zlámanou grešli, nemůžeme očekávat, že své děti k něčemu povede a pak to logicky dopadne tak, že z jeho potomstva vyroste nechci říct co. Nemusí to být vždy pravda. Ale hodně násilníků, lumpů apod. pochází z rodin, kde to příliš nefungovalo. Nikdy.