Moje dítě, tvoje dítě

Mám nějakou zimní depku . Je tady někdo kdo má podobný problém a podpoří mě . Po rozvodu jsem hledala nového přítele a strašně jsem si přála chlapa s dítětem, aby už měl nějaké zkušenosti a aby si děti mohly hrát . Výsledek přítel má chlapečka , je to normální ukňouraný rozmazlánek , zatím s ním žádné extra problémy nejsou, ale problém mám já. Dopadlo to tak, že se v podstatě každý staráme o své dítě , já se ptám svého zda nemá hlad a on svého , to je od té doby co jsem mu vždy připravila to co jsem dělala dceři a on skoro nikdy nic nejedl, já bych ho to i tak nechala sníst, protože to bylo normální jídlo: chléb se sýrem - nejí sýr , chléb s marmeládou - nejí marmeládu , ale partner vždy vyskočil a šel dělat odpovídající požadovaný jídlo .Já řekla at si vezmou rukavice . partnerovi se to nezdálo, takže klučík si rukavice brát nemusel apod. Dopadlo to takhle a co mě nejvíc štve že dcera se s jeho klukem moc nemusí, jí zajímají holčičí hry jeho klučiči takže se dost hádají a skoro v ničem si nevyhrají, takže společné víkendy jsou očistec . Když se nad tím zamyslím, tak mě ty víkendy pěkně začínají štvát ten co jsou tu oba jen křičím at se nehádají a ten co je dcera u táty zase mám blbou náladu, že si jí neužiju a že vlastně nikdy žádný víkend nejsem jen se svým dítětem , chápe mě někdo ???