Dcera má přítelkyni

Nejstarší dceři bude za měsíc osmnáct a když jsme se spolu s ní a manželem bavili o rodinné oslavě (jednu má s kamarády venku a jednu doma, hlavně pro babičky a dědečky), manža ji začal popichovat, jestli by si nechtěla s sebou na tu oslavu přivést třeba nějakého kluka. Načež se naše holčička nadechla a oznámila nám, že kluka sice nemá, ale ráda by nám na oslavě představila svoji přítelkyni. Hrklo ve mně, přiznávám, ale ne zase moc, je moje dcera už sedmnáct let a tak trochu jsem s tímhle počítala. Manža před ní hrál na toleranci a pochopení, ale mezi čtyřma očima mi sdělil, že tohle rozhodně nebude ani podporovat, ani schvalovat, a rozčiloval se, když jsem mu říkala, ať vynáší soudy až potom, co tu slečnu poznáme. Řval, že on ji rozhodně nikdy nepozná a ať si naše dcera nemyslí na to, že by ji mohla přivést, ještě na rodinnou oslavu. Ptala jsem se ho, jestli by takhle jančil, kdyby si chtěla dotáhnout kluka, jak jí sám navrhoval. Prý samozřejmě ne. Je mi to moc líto kvůli dceři a od manžela bych takovou reakci nikdy nečekala, celkem mě zklamal Mám doufat, že se to v něm do té oslavy nějak uleží a proběhne to v klidu? Dcera netuší, jaké je jeho skutečné stanovisko, takže žije v tom, že na oslavu Gábinu přivést může, když jí to tatíček defakto dovolil. Nějak nevím, jak se k němu teď mám chovat, jak mu to ulehčit nebo vysvětlit.