Re: Mluvíte s květinami ?

jj, když jsem se dala na "kytičkaření", tak mi to šlo jak víno - manžel byl na půl roku na služebce a já začala pěstovat cokoli zeleného. Je pravda, že jsme měli velká okna a na jih plus terasu, takže tam by to šlo samo asi každýmu, ale já s nima opravdu rozmlouvala, rosila jsem je, otírala každý "prášek", sprchovala jsem je, přesazovala do vlastnoručně umíchané půdní směsi, slunila ty kterým to vyhovovalo na terase..... to byly časy (když na to byl čas). Za toho půl roku se manžel vrátil prakticky do džungle
Teď jsme v jiném bytě, místa čím dál míň, kytky se stěhujou čím dál výš z dosahu dětí ale některé prostě nedám - ibišek stejně starý jako náš vztah s manželem, yuka nyní do stropu - před 10ti lety koupená coby pár ožvýkaných lístků, benjamin vypěstovaný z odlomené větvičky v našem prvním podnájmu.... Je fakt že teď po Vánocích jsem se jim musela kapku pověnovat - dělali jsme tu stavební úpravy takže prach a tak - dostaly všechny sprchu a slíbila jsem jim i přesazení na jaře Dneska se mnou zaléval syn, moc ho to bavilo (tak čekám kdy se mi to vrátí v podobě zlitého koberce), a já jsem za kytičku říkala "děkuju za zalití"

Jo a s autem taky mluvím. Potřebuju aby vědělo že na něj spoléhám asi to ví, poněvadž jsem ho zachránila ze spárů bazaru (museli jsme prodat jedno auto, tak šlo nejdřív moje, neprodalo se, tak jsem ho vzala zpátky na milost a prodali jsme druhé - mužovo - velmi dobře )