Jak člověk může dopadnout, když dítěti nezaplatí

Tahle diskuze otevírá mé staré rány.

Syn začal v 18ti letech dostávat celkem slušné alimenty od otce do svých rukou. Chtěla jsem, aby méně než polovinu (3tis) dával na domácnost, ve které s námi žil.
Byl velmi nespokojen se servisem, který jsem mu za tyto peníze poskytovala a dával to dost hlasitě najevo.
Navrhla jsem, aby si to za ty prachy šel zkusit jinam. Vaření, úklid, praní, žehlení + 45m2 pokoj, to mi opravdu nepřišlo drahé.

Šel.
Za 4 tis se odstěhoval ještě s ostatními kamarády do bytu. Měl tam 9m2,prázdnou lednici, bordel jako v tanku, prádlo špinavé, toaleťák a zubní pasta se kupodivu též samy nevylíhly.
Po týdnu přišel s tím, že mu mám dávat stejný obnos, jako jeho otec. V tomto názoru jej podpořili mí rodiče. Prý to tak bude spravedlivé.
(Mimochodem, já byla už v 15ti z domu a v jeho letech jsem od nich peníze nedostávala žádné.)

Po zvážení všech pro a proti, jsem mu nabídla stejnou částku, jakou mi dával na domácnost on.
Též jsme se domluvili, že syn bude jednou týdně chodit sekat zahradu a v zimně zase třísky. (Práce cca na 2 hod).
Pár týdnů to fungovalo a po nějaké době chodil už jen jednou za měsíc pro peníze.
V podstatě si ani nezul boty, byť měl připravený oběd, vzal prachy a pryč.

Rozleželo se mi to v hlavě a při další návštěvě jsem mu řekla, že nejsem kasička a že trvám na naší původní domluvě.
Nebudu raději popisovat, jakým slovním útokům jsem byla poté vystavena.

Zkrátím to. Syna jsem neviděla od května. Telefony mi nebere (prý už má jiné číslo).
Mohla jsem mít syna, kdybych si ho zaplatila.
Takhle mám smůlu.