Ahoj

Dva a půl roku pro nás jmého této nemoci znamenalo bolest, strach a utrpení. Ale vydrželi jsme to a po včerejší kontrole vím, že ještě nemáme dobojováno, ale už máme vyhráno.

Tuto diskusi jsem na počátku synovy nemoci zakládala a čerpala z ní pomoc a podporu. Byly to těžké chvíle a upustili jsme spoustu slziček. Ale ty nejhezčí jsme vyplakali včera. Včera se náš syn po více, než dvou letech mohl postavit na vlastní nohy.

Tímto příspěvkem chci Vám, které se dostanete do stejné situace a tahle pitomá diagnóza se stane Vaší noční můrou napsat, že jednou to zkončí. Držím Vám, které bojujete palce. A vydržte - jednou to bude i za Vámi.