Re: Jarní víkendový sraz

Lesněnko,
třeba se k tomu na starý kolena vrátím.... Mít na dosah nějakýho takovýhodle kloučka by byl motor jako blázen, ostatně mít nějaké rozumné upotřebení by byl motor. Začínala jsme 3x můžu i po čtvrté

Ovšem ty návraty nejsou snadné a jak zjišťuju kruté hlavně kvůli dětem...

Což ostatně souvisí s mým současným nedobrým duševním stavem.... dostala jsem nabídku na práci. Asistentka na poloviční úvazek....

.... hlava křičí jupí ber to, ber to, ber to...jiná šance nebude (o čemž jsme přesvědčená)

... ovšem ta neracionální část není přesvědčena že to je správné... ne snad že bych měla něco proti práci asistentky (naopak, člověk jde domů s čistou hlavou a má jistý příjem ), ale nevím zda bude v mých silách to zvládnout, ne práci jako takovou ale to ostatní, starat se o děti o domácnost a živnost.
Živnost pustit nehchci mám dost peněz v zařízeních a materiálu. ALe po zkušenosti z minulého týdne si fakt nedovedu představit tohle celé v provozu...Ráno do práce, Majda do školy Ondra do školky, v poledne vyzvednout děti.... odpoledne s dětmi, kroužky, úkoly... a večer normálně dělám živnost.

A při této prosté úvaze mi nevychází prostor buď na domácnost nebo na živnost...ani jedno z toho nemůžu škrtnout :-(

Po zkušenosti z minulého týdne ráno práce , odpoledne děti jsme vyčer byla zralá tak akorát jít spát.

A asi to co mě nejvíc trápí je že není vy našich silách mít společnou dovolenou a že můj čas s dětma o prázdninách bude minimální... protože jediné co budeme moct je je v hlídání dětí tak leda vystřídat. Letos jsme si to strašně užili, dělali výpravy, výlety kerslil, tvořili.....

Pomíjím že třeba před vánocema jsem jela 3 dny v týdnu s pauzou na oběd 8-18....

Když jsme ve stresu tak řvu na děti nevím co dřív, nevím co sama se sebou a tenhe stav nejvíc odnášejí děti.

A co o celé komplikue ... prostě současné domácí finance jsou hodně napjaté a nezastírám že nějaký jistý výdělek by nám nevylepšil rozpočet, z živnosti toho není mnoho (tím že velkou část investuju do zařízení a co jde nechávám v oběhu)

A včera při vaření knedlíků jsem si uvědomila že vlastně jiediná chvíle kdy jsem jakš takš šťastná je chvíle když jsme doma děti lítají kolem a já něco vařím a je fuk jestli je to knedlím koláč nebo marmeláda.... to jsem fakt šťastná.
To má asi nějaké kořeny v tom že jsem valnou část dětství strávila u babičky která taky furt něco kuchtila a já jako dítě jsem se tam cítila šťastně.....

Tak jsme si myslela že se mi uleví když to napíšu, a nic..... tak sorry že jsem to tu zahltila. Je to zmatek , ale já v tom mám taky zmatek....

Kač.