Tak asi zásadní je, jaký je rozchod a jaké povahy jsou dotyční.
Ta naše ex se s přítelem rozešla v dobrým, tj. oba to chtěli ukončit, zůstali kamarádi.
V podstatě k jejich rozchodu přispělo to, že si oba paralelně našli partnery a tím pádem se utvrdili v tom, že jejich vztah (v reálu již cca 1/2 roku nefunkční všemi směry) nemá smysl.
Těsně po jejich rozchodu jejich kontakt (resp. nás všech) vypadal tak, že sem tam nás oni pozvali na pifko, sem tam my je. Upřímně, ze začátku jsem její společnost příliš nevyhledávala a když nevolala byla jsem klidnější ... jenže časem se z nás staly kamarádky, také s námi později nějakou dobu bydlela na privátě. No a to bylo období, kdy jsme pomluvili snad všechny chlapy na světě

, a také jsem se dozvěděla, že ona na mě byla zvědavá asi víc než já na ni. Prostě potkat ji za jiných podmínek, tak se s ní zkamarádím asi hned, pač je to fajn ženská, tak mi (nám) to trvalo jen trošku delší dobu.
V současné době má jiného týpka (soudíme, že je to pro ni ten pravý) a kamarádíme se, rádi se vidíme, sem tam si zavoláme nebo si dáme spícha atp.
Je mi jasné, že tohle je svým způsobem náhoda, jaksi všichni patříme do skupiny lidí, kteří si nedělají naschvály atp. bylo a je to založeno na přátelství a důvěře - hlavně v to, že to pro ně byl definitivní konec (o tom jsme s partnerem také hodně krát diskutovali, chtěla jsem v tom mít jasno).
Přesto, že v tom rozchodu byly emoce na obou stranách a i ona měla nějaký hokus pokus k návratu k němu resp. si posteskla, že nejsou už spolu (byla pod vlivem, takže slabší chvilka a stesk po minulosti a fádní vztahové stabilitě ... přítel ji to rozmluvil a udělal pápá

), tak se vzduch vyčistil docela rychle ... šlo to

Dnes můžu upřímně říct, že se máme rády a vídáme se.