Re: Dvojka z TV na vysvědčení - 4. třída

Federiko, v tom tak docela nesouhlasím. Dějepis se možná ty nebo já můžeme naučit, záleží jen, jestli si k tomu sednem, třeba. Ale jsou lidi, kteří u toho můžou prosedět mládí a prostě se to nenaučí. Jsou lidi, kteří matiku nepochopí, protože na ni nemaj buňky. To je stejné, jako když je někdo dřevo na tělák.
Takže já - jako celoživotní sportovní dřevo - to beru tak, že je fér, aby ten, kdo je úplně dřevěnej a prostě to nedá, neměl stejně dobrou známku z toho tělocviku jako někdo, kdo je fakt dobrej.
Přesto si ale myslím, že tvrdost známkování ve výchovách by měla být o dost menší a že přístup toho žáka by měl hrát větší roli než měřitelnej výkon, právě proto, že například u toho tělocviku jde o velmi důležitej předmět, kterej pro ty dřevěný děti představuje často jedinej pravidelnej sport. A kterej často taky rozhoduje o tom, jestli úplně zanevřou na fyzickej pohyb nebo ne.

Ale problém dcery zakladatelky vidím jinde - nemáme informace, které by stačily k tomu, jestli má dvojku oprávněně nebo ne. Ale matka nebyla informovaná průběžně o prospěchu, učitel podle tvrzení dcery nedává záchranu a toleruje posměch dětí, když ona se bojí. TO je hlavní problém a dvojka klidně může být oprávněná, jen ten problém díky tý dvojce vyplaval na povrch.
Takže já bych to šla do školy řešit právě proto, aby se moje možná dřevěný dítě úplně nezablokovalo a nezačalo se bát hýbat, protože si na něm někdo zchlazuje žáhu a děti se mu smějou. A taky proto, aby si učitel uvědomil, že na informace o prospěchu mají rodiče právo rozhodně dříve, než ve chvíli, kdy dítě donese vysvědčení domů.