Re: Kniha o výchově

hm, tak možná právě to,že jednou teda řekneš jdeme, pak řekneš tak nic nejdeme, pak znovu tak se tedy obleč jdeme a pak zase nejdeme - Takhle jsme to taky párkrát měli,akorát s tím rozdílem,že když rekla,že nechce tak jsme nikam nešly i když později změnila názor a chtěla. Věděla,že jakmile bude dělat problém tak se nepůjde nikam i kdyby později byla sebevětší zlatíčko.

A zkoušíš to třeba tak,že se zeptáš - tak co půjdeme ven na procházku? Nebo budeme doma ? Jesli chceš na procházku tak se honem šupajdi oblékat ať si stihneme pořádně zabobovat.

A když jsem věděla, že odpoledne musíme nakoupit,tak jsem ji na to připravovala od rána. U dětí je dobré,když ví jak ten den bude probíhat. Takže ráno jsem dceři sdělila plán na den aby věděla a když jsem viděla,že nakupovat se jí nechce vykompenzovala jsem to tím,že po cestě na nákup koupíme ještě omalovánky a jak se vrátíme z nákupu tak je budeme vymalovávat.