Mě je alespon jedno,

co si o mne lidi myslí, co mám a nemám napsané na čele a tak.
Vlastně ani nemám velké nároky - od velké spokojenosti mě delí 2 krat čtyři hodiny týdně o sama a z domu - abych chvíli slyšela svoje myšlenky a srovnala si věci v hlavě - dětské švitoření a ruch domácnosti všechno spolehlivě udusí, abych chvíli dělala něco jiného než po zbytek týdne - a nemusí to být žádná omračující aktivita - a abych t opě těch pár hodinách na tu smečku těšila. Asi tu zkušenost taky holt mám méít, jaké to je náročené, když se člověk pomalu nehne od dětí, pohybuje se neustále doma a blízko bydliště a většino uty stejné trasy - školka, pošta, konzum - s většinou s tím stejným programem po cestě - vztekající se vzdorovité batole.
U prvních dvo udětí jsem to takhle neměla a ted vidím, jaká je to vlastně fuška.
Jiank v kontextu RD je celkem zrádná i práce z domu - sice trochu jiná činnost než kolem domácnosti, ale v podsatě rodina má pocit, že vás má k dispozici, přes den nic neudeláte a padnou ty to večery případně noci, a mje to zase ten stejný pokoj, ty stejné kulisy, a ten stejný počítač, jako obvykle. Prostě jsem po své první osobní zkušenostio dospěla k názoru, že náročnost RD se všeobecně podceňuje (bych chtěla udělat průzkum struktury žaludků, v nichž končí víno ze zdejší vinotéky - z hlediska pohlaví, věku, rodinného stavu, počtu a věku dětí a stávajícího zaměstmaneckého stavu majitelů těchto žaludků )