Co bych udělala já

Ahoj, chápu Tě velice dobře, ono od rodiny je lepší žádné peníze nebrat, to je stará známá věc, jsou z toho pak akorát problémy, očekávání vděčnosti (byť nevyřčené) atd. atd. Pokud nemáte ideální vztahy, tak tuto možnost bych osobně taky zavrhla. Zvášť pokud nejde o něco vážného.
Rozhodně bych si nachystala nějakou finanční bilanci a podstrčila ji manželovi na stůl, aby viděl, jak na tom ve skutečnosti jste. Zkus mu nějak naznačit, že to auto není nic akutního a že bez něj ještě třeba rok vydržíte, než došetříte potřebou sumu. Nechápu ostatně, jak se může zbláznit do auta, které ani neviděl, natož aby v něm seděl. Pokud je takto lehce ovlivnitelný, tak to asi máš těžké. Škoda, že se nenechá ovlivnit víc Tebou. Váš vztah přece nestojí a nepadá na nějakém autě, takových aut je a bude, hromady, nebude toto, bude za pár měsíců jiné, třeba lepší. Co plánujete udělat s tím starým, že by třeba měl staré do práce a nové na normální rodinné ježdění, až tedy bude?
U nás je teď otázka nového vozítka velice aktuální, naštěstí s mým chlapem se dá diskutovat, bavíme se o tom třeba 3 hodiny večer když děti spí, spolu procházíme nabídky atd. Považuji to jako ideální vztah, když probíhá komunikace a je mi líto všech, kteří to nedokáží. Myslím, že 2 hlavy víc ví, než jedna, byť nejsem odbnotník přes auta, ale budu s ním jezdit převážně já, tak do toho taky mám co kecat. Na rozdíl od Vás si my budeme muset vzít půjčku na takřka celou částku, neboť máme maličko našetřeno, ono s rekonstrukcí baráku a hypotékou to moc nejde. Přesto počítáme tak, aby nám zbývala každý měsíc rezerva na nepředvídatelné událnosti.