Zuuuzo, taky to tak vidím. Opravdu mě to zaráží, a nerozumím tomu. Možná prostě některým lidem už zdravotnictví natolik pije krev, že to nedokážou překousnout. A určitě jsou lidé, kteří se pozdravili se sestřičkou a tím mají splněno.
Taky mi přijde zvláštní, kolik lidí vůbec nezajímá výsledek vyšetření. Než začnu psát závěr, říkám jim, co jsem zjistila, popř. jaký bude další postup, ale plno lidí to jen zdvořile vyslechne a některé musím dokonce aktivně vracet, aby si vůbec poslechli, co jim chci říct.
Samozřejmě je hodně nemocných, kteří jsou v takovém stavu, že kontakt není možný nebo je velmi omezený, ale o těch teď nemluvím.
Štěpánko, zkusím to

Pokud k tomu zlomu dojde, bylo by zajímavé zjistit, kdy se to stane. Možná až začnou jezdit ranním autobusem???
Hanko, to je zajímavý, takhle jsem na to nekoukala. Já samozřejmě vždycky lidi v čekárně zrakem obhlédnu, ale nezdravím nikoho konkrétního. Máme oddělení stavebně zařízené tak, že čekárnámi procházíme stále, několikrát za den, takže chápu, že třeba když tam někdo sedí déle, nemá potřebu odpovídat pokaždé, ale to je jen malé procento případů. Někdy na lidi prohodím i pár jiných slov - třeba jestli jim není zima nebo že si můžou rozsvítit, když je šero, nebo že můžou jít čekat do atria, když je hezky, že si je tam sestřička najde, atd. Možná jsem moc vtíravá, nebo je prostě ten stres při čekání na vyšetření moc velký. Snažíme se čekárny udělat zajímavější, v jedné máme akvárium, ve druhé dětský koutek, a v obou jsou stojany s časopisy a video s informacemi, ale přesto je asi někdy to čekání dlouhé.