Re: Okradené nemluvně

něco podobného jsem zažila, kyž byly malé dva roky. Na písku jí jedna holčička pořád brala oblíbenou bábovičku - kraba. Holčička tam byla s babičkou, tak jsme babičkce vysvětlila, že všechny bábovičky ano, ale tuhle NE. Manžel tenkrát jezdil domů jednou za měsíc a tuhle bábovičku malé přivezl jako dárek. Byl to krab, ale ta bábovička byla dvoubarevná, dobře se z ní dělalo a hlavně - byla od tatínka.
babička pokývala hlavou, pronesla něco výchově k lakotě a dál nechala vnučku otravovat. Tak jsme se přesunuly na druhý konec pískoviště a byl klid. Malá potřebovala jít čůrat, tak jsme kraba daly do kyblíčku, postavily ho na zídku šly do křovíčka. Po návratu nebyl krab a babička s holčičkou byly fuč. Zahlídla jsem je u východu z parku, jenže to jsem ještě nevěděla, že krabík už není. Mrzelo mě hlavně to, že jsme tam nebyly sami a minimálně dvě maminy viděly, jak si bába z našeho kyblíku bábovku krade. A ještě mi to sami řekly.