Re: Je pro vás dítě bůh?

Tak u nás je to tak, že děti si musí umět pohrát i samotné, ledacos se jim nepromíjí a musí ctít i naše potřeby. Klidně jim řeknu, že teď si chci číst a ať mi dají svatý pokoj.
Pokud jde o kurzy, tak na nich teda nešetřím. Dcera (9 let) je nadaná na jazyky, takže má soukromou učitelku - rodilačku - na konverzaci a chodí do baletu a na akrodeon. Vše mimo angličtiny na její výslovnou žádost.
Syn (4 roky) je tvor domácí, nemá zatím nějaké zvláštní touhy, chodí do výtvarky, protože ho to tam baví a když je u nás Anna na angličtinu, tak se na konci vždycky dvacet minut věnuje jemu. Na jeho žádost. Zatím to má podobu hry a já si říkám, že dokud ho to baví, nechť je mu to přáno. Chce hrát na flétnu, tak si spolu pískáme a za rok uvidíme.

Necpala bych děti do akcí, které by je nebavily, ale jsem ochotná je přitlačit ve chvíli, kdy jde o něco zásadního. Takže třeba když si malá ve druhé třídě usmyslela, že už ji ajina nebaví, tak jsem na ni vyvinula nátlak že bude pokračovat. Vydrželo jí to remcání měsíc a pak ji to zase začalo bavit. Pro vysvětlení - dost často je s tatínkem v prostředí, kde jediný česky mluvící tvor je ona a táta, tím pádem je pro ni dost důležité se aspoň nějak domluvit.