Re: Dá se zvyknout na hluk v paneláku?

podle mě si nezvykneš - mám pocit, že to tam nenávidíš už teď :o)

Já žila v paneláku 24 let, v tom poctivém, nebylo tam slyšet prakticky vůbec nic. Pak jsem se přestěhovala s manželem do paneláku z 80. let a to teda bylo ztělesněním pekla. Manžel byl navíc z RD, takže ten trpěl o to víc.
Byt to byl krásnej, ale bydleli jsme nad prodejnou potravin, ze které si postupem času udělaly místo setkání takové ty notorické socky, co tam celý den od otevíračky do zavíračky akorát chlastaly a vyprazdňovaly se všude kolem horem dolem - hnus. Člověk to nevnímal, dokud nezůstal na mateřské, do té doby ráno před otevíračkou zmizel do práce a vracel se večer, takže ho to netrklo.

Byt byl v prvním patře, pod námi byly sklepy, do kterých si postupem času udělali majitelé železné mříže, takže když šel někdo do sklepa a fláknul mřížema, u nás se otřásl celý byt.
Běžně jsme slýchali sousedy močit, jak kdyby vám někdo čůral v ložnici na hlavu.
A ty věčné rekonstrukce, to byla taky kapitola sama o sobě.

Byt jsme prodali, koupili pozemek a postavili barák - mezitím jsme byli v podnájmu, tam zase byly ok stěny, takže moc slyšet z bytů nebylo, ale tragédie byly dveře z chodby, to bylo slyšet vše, navíc barák byl bez výtahu a sousedka nad námi se vracela každou noc v podpadcích domů. Sousedi zase každé ráno obouvali dítě na chodbě asi 20 minut, takže obě moje děti taky vzhůru...

Teď jsme konečně v baráku a neměnila bych.