Re: Partner začal podnikat a co dál?

Razivie - já nemít manžela v důchodu, tak se fakt leckdy ani nenajím. Prostě je otravné jít si ohřát nebo sehnat přes den jídlo a ještě se v klidu najíst, když vím, že něco potřebuju dodělat....

Pro zakladatelku:

Tohle je opravdu tak nějak rodinný boj a je nutné naučit se s tím žít. Zvláště jsou-li děti, jsou nutná pravidla, aby nikdo v rodině netrpěl tím, že jsou potřeba peníze.

My jsme v době, kdy jsem pracovala i o víkendech zavedli některé dny chráněná dopoledne (většinou nedělní), pak manželské večery - to bývaly pátky, kdy jsme si otevřeli víno, nebo uvařili kafe, a povídali třeba do rána.

Teď už o víkendech moc nepracuji, není-li nouze nejvyšší, taky jsem poněkud opotřebovaná a poměrně často už stíhám i uvařit na druhý den, nebo vaří manžel a já si beru nějakou méně náročnou práci k němu do kuchyně... prostě jsme spolu takhle.

Podnikání nebývá jen honba za uznáním, někdy jde o z nouze ctnost a aby se dařilo, prostě je třeba leccos obětovat. Jen by tím neměl nikdo citově ani jinak strádat. Pokud máš čas, navrhuju, co takhle se nějak zaangažovat? Můžeš pomáhat s papíry, s domlouváním schůzek, společný čas se dá trávit i v práci.

A p.s. na jednu věc jsem poměrně ´PROTIVNÁ a to je to, když manžel jede daleko a neozve se. Jenomže to se stalo asi tak 2 x, za dobu, co spolu žijeme, pak se jednou vybil mobil mně a taky jsem zavolala dost pozdě. Manžel byl slušně vystresovaný a pochopil. Pokud mi vypne mobil, když mu volám, prostě pošle zprávu že nemůže, nebo vezme telefon, omluví se, nebo se brzy ozve. Na tom není nic složitého. Tak držím palce, aby Váš vztah podnikání přežil.