Re: žena v domácnosti - jakou má cenu?

Manko, krásně napsáno.

Zerat, i Tvůj příspěvek byl pro mě zajímavý. Pokud to celá ta rodina takhle vnímala, tak je to fajn. Je to první pozitivní případ, o kterém slyším, jinak kolem sebe vidím samé dost děsivé scénáře.

Pokud pokračování mého příspěvku bude znít hodně rozzlobeně, tak se předem omlouvám, ale téma "maminka po mnoho let v domácnosti" je pro mě dost bolestné. Moje maminka je po náročné onkologické operaci, při které do slova a do písmene utekla hrobníkovi z lopaty, už mnoho let v invalidním důchodu. I když je nesmírně statečná a rozumná a i když spolu máme krásný vztah, tak to pro nás pro všechny bylo hrozně náročné období plné velkých konfliktů. Kombinace větší děti potřebující soukromí a maminka neustále se vyskytující doma + ještě další, již nepracující příbuzní, téměř nepřetržitě se vyskytující u nás doma pod záminkou "péče" o nás - děs běs. I když jsem velmi společenský a komunikativní člověk, tak mi v tu dobu zoufale chyběla možnost přijít domů a minimálně 2 hodiny nevidět jediného dospělého! Aby tam nebyl nikdo, kdo by se na mě hned ve dveřích vrhl s dotazy "co bylo ve škole, co bylo k obědu, jak to, že si bereš housku, když jdeš z oběda, jak to, že ses ještě nezačala učit ..." Co bych bývala dala za to, kdyby maminka byla zdravá a profesionálně úspěšná a mohla trávit minimálně 8 hodin denně v nějakém pěkném a zajímavém zaměstnání! A kdyby k nám nechodil nikdo z příbuzných a pod pláštíkem "zájmu o nás" nám nedělal ze života peklo! S touto situací mě smiřovala skutečnost, že maminka je doma nedobrovolně. Kdyby se ale rozhodla zůstat doma z vlastního rozhodnutí, tak bych reagovala hodně ostře a bránila se zuby nehty a brala její rozhodnutí i jako určitou formu ponížení, něco ve stylu "jsi tak nemožná, že kvůli tobě musím být doma a starat se o tebe". Z řečí o rodinné pohodě rostu, ano, je důležitá, ale každý si pod rodinnou pohodou představuje něco jiného. Pro mě byla nejkrásnější představa rodinné pohody přijít domů a mít tam aspoň na chvíli absolutní klid. A svým kamarádům jsem ho velice záviděla.

Uvedu i pár jiných příkladů ze svého okolí. Znám matky, které zůstaly doma v přesvědčení, jak jsou úžasné a co úchvatného dělají pro rodinnu a jak se o své dospívající děti budou krásně starat. A nedokázaly pochopit, že jejich děti o nic takévého nestojí a naopak jsou z nově vzniklé situace zoufalé, mají na své matky neuvěřitelný vztek a snaží se najít jakoukoli záminku k tomu, aby se doma vyskytovaly co nejméně a při nejbližší příležitosti z domova odejít. A ty matky se pak cítily velmi zneuznané a ublížené. Na kariéru víceméně rezignovaly a vztah s dětmi si vážně poškodily.