Dcera (5 let) nechce do školky

Dcera začala v září chodit do školky, celkem si i zvykla, párkrát si tam tiše poplakala, žádné scény se nekonaly, ale s nadšením tam nechodí. Dost i rýmuje, vždycky týden školka, týden doma. Od pondělka chodí po týdnu nanovo, vše se mi zdálo O.K., učitelky jí chválí, že s nimi i komunikuje (dřív ne, ve školce se chová jako introvert, doma pravý opak, ale je pravda, že je hodně přecitlivělá a hned pláče). Sice žádné řevy apod., ale ten tichý pláč, krokodýlí slzičky. Včera chtěla vzít do školky sádrové odlitky, tak jsem jí je vyrobila, nesla je pyšně do školky, že budou s dětmi vybarvovat, zdála se mi úplně "v pohodě". S dětmi komunikuje, má tam i 3 kamarádky. Ale dnes odpoledne jsem potřebovala jet něco zařídit do Prahy (bydlíme kousíček za Prahou) a dcera začala plakat, ať nikam nejezdím, že se jí po mně strašně stýská. Pak z ní vypadlo, že včera i dneska plakala ve školce, když jsem jí tam odvedla, že je jí tam po mě strašný smutno. Pak že jí paní učitelka v šatně vynadala, že hodila nějak botou, ale jakou a jak to už mi neřekla a jen plakala a prosila, at jí zítra nechám doma. Brečela mi tady v kuse asi hodinu, byla celá zpocená a flekatá, musela jsem jí slíbit, že bude zítra s dědou doma, jinak by snad neusla. Nevím, co se to s ní děje. Učitelky jsou hodný, děti jí prý nezlobí, jen se jí prý moc stýská. Možná, že jak dneska učitelka asi trošku zvýšila hlas a okřikla jí v té šatně, že se nějak polekala, nevím. Ona je strašně přecitlivělá, jak na ní někdo zvýší hlas, hned pláče a hodně se taky bojí. Nevím, co se v tý její hlavičce odehrává.