Re: Šárko

Marcelo, Ty jsi tuto debatu nevyostřila .

Snad jsi pochopila, že jsem nechtěla říct - nemáš velké dítě, tak drž pusu!
Zkusila jsem stručně popsat to, co se mi honilo hlavou - hlavně na základě svých zkušeností. Třeba to, že být kamarádkou třináctiletých dvojčat mého přítele někdy vyžaduje hodně velkou trpělivost a toleranci. A zkušenost s pubertou mého vlastního dítěte.
Co mi pomáhá, že se s přítelem většinou shodnem. Někdy prostě postavíme své rozdílné názory proti sobě a celkem kultivovaně z toho vyjde nějaké řešení. A to i v případě, že něco řeším já se svým synem.
Hlavní asi je to, že oba máme puboše a že se o společný soulad snažíme.

Zcela chápu, že bez určitých zkušeností bych některé věci viděla také víc černobíle a hůř je zvládala.
Držím palce!

PS: to, že se můj syn u táty chová jinak než se mnou, protože má u něj jiné hranice, nepovažuji za nutné vysvětlovat exmanželově současné partnerce.