Mám se obětovat kvůli synovi?

Žiji se svým přítelem 5 let, máme spolu skoro 3 letého syna. oba ho moc milujeme a s tatínkem má krásný vztah, ale to se o vztahu nás- rodičů říct nedá. Žijeme vedle sebe, téměř jako sourozenci. Vycházíme spolu celkem dobře, teď se tedy velmi snaží, být hodný, ale před tím,než jsem mu pohrozila odchodem, byl namyšlený, občas zlý. Všechno muselo bát vždy podle něho, nikdy nic nepochválil, všechno kritizoval, na syna občas nesmyslně křičel a úplně všechno mu zakazoval. Teď je jak vyměěný a je hodný zas až moc. kdo ví jak dlouho mu to vydrží?? :-(
On je chodící arogance, já jsem nejlepší, všechny mé nápady jsou nejlepší..tudíš nemá žádné kamarády, nerad chodí do společnosti, všechno mu vadí na mé rodině-můj otec se nám nadřel na jeho baráku a on vždycky dokázal najít jen chyby. a teď když je dům hotov, tak se s ním už nebaví vůbec... slíbil, že se zlepší, ale...
My jedeme každý svůj život, když chci někam jít nebo jet, tak jedině sama se synem, on s námi nikam nechodí nejezdí, téměř spolu nespíme...takže má citová stránka strádá.
po finanční a hmotné stránce nás zajistí dobře, takže nám tu, jak se říká "o prd jde" ale já toužím ještě po lásce, pochopení, dotekách...
Jsem sobec, když bych chtěla kvůli svý potřebám a citům odtrhnout dítě od otce???