my spolu budeme 12let, z toho přes pět let po svatbě. brali jsme se po dost dlouhé době chození,takže žádné klapky už na očích nebyly,podle mě i to má vliv na to všechno. přece jen se bude to cukrování asi déle trvat někde,kde se berou po půl roce známosti než tam,kde spolu byli x let..dle mě,ale možná to tak není

po svatbě se nic pro nás ani tak nezměnilo,to přišlo až s dítětem. najednou byly pryč chvíle,kdy jsem byli sami spolu,nemáme žádné hlídání,takže tím to dost také haprovalo,navíc jsem neměla chuť na sex..pak se to tak nějak srovnalo,ale žádné cukrování tam nebylo. nějaká ta pusa večer je i teď,ráno už ne. u nás se to bohužel dost změnilo,když jsem měla vysoce rizikové druhé těhu,manžel mě zkrátka nedokázal podržet. bral to prostě v pohodě,nic se mi neděje navenek,tak co. měla jsem ležet,což s druhým dítětem nejde,ale on se ani nesnažil přijít dříve domů,aby mi to trochu ulehčil,naopak chodil déle..můj 2,5letý syn mě utěšoval místo něho,když jsem začala krvácet,musela jsem čekat,než muž vyřídí důležitější-paní zákaznici a doveze mě pak do nemocnice...pak další velká zkouška pro vztah,narození dítěte ve 26.tt pro nepodaření chir. zákrok a to už byla asi poslední kapka,kde se pozná vše..to samé v bledě modrém..žádné dlouhé návštěvy v porodnici,půl hod. mi muselo stačit..já v depresích, bez dítěte mezi maminkami s dětmi...atd..atd.. zkrátka tím to u mě nějak ztratilo na síle ten cit mezi námi a ane a ne se z toho vyhrabat. neumím bohužel zapomínat

a ať se snažím sebevíc,nejde to. manžel se sice občas snaží,ale spíše tak když mu jde asi o sex

,což je až moc průhledné a mně se ještě více zprotiví..
jinak ráda ho mám,opustit bych ho nedokázala,ale tak nějak je to od té doby prostě špatné.světlé chvilky jsou,ale moc ne.. a přiznám se,že závidím těm,co stále cukrují
