Re: Určitě zase nic nebude! Ach jo...

Tak já jsem k valentýnu vymyslela večeři, o kytku jsem si řekla. Já teda valentýna neslavím,ale nechtělo se mi vařit a kytek není doma nikdy dost, no ne?

Ted mi manžel hlásil čtrnáctidenní služebku v červnu (musela jsem mu to připomínat, je schopen si vzpomenout den dva předem že jede do zahraničí) a když jsem odpověděla "paráda, to se dokonce vrátíš i na moje narozeniny" jen zbledl a běžel si to zapsat do diáře.
Na tu samou služebku chtěl jet tento měsíc a když jsem mu před třemi měsíci vesele odpověděla "ahaaa, ale víš co čekáme v březnu??" tak si ani po deseti minutách kdy už jsem byla mrtvá smíchy neuvědomil že mám rodit

Svátky on moc nezná, takže je překvapený když přijedeme k rodičům a na mě čekají drobnosti.. já si ho v dobrém vychutnávám.

Ted jsme strávili romantický víkend a až nakonec si uvědomil, že to vlastně bylo k pátému výročí svatby.

Což nic nemění na tom, že je to skvělej chlap, výbornej vtipnej manžel, perfektní táta a krásně se o nás stará. Já jsem se naučila mu věci připomínat, případně si je naplánovat podle sebe. Myslím že na tom vztah nestojí
neberu to osobně i proto, že na šedesátiny jeho tatínka jsme zapomněli oba.. volali jsme až po deseti dnech. A mimochodem včera jsem mu volala, že jeho nejlepší kamarád má narozeniny, at se mu ozve za nás za oba. Takže... oni to nedělají naschvál!!!!

a jako perličku, když jsem byla těhotná, navíc poprvé u nich, byl zrovna den matek - já břicho, šestý měsíc, pomáhala jsem mu vybrat něco pro jeho maminku (a připomněla mu to, samozřejmě) a tam jsem teda ještě naivně čekala, že dá něco i mně.. no, nedal. Když jsem se večer pod vlivem hormonů rozplakala, řekl mi, že se to miminko přece ještě nenarodilo tak nejsem matka, ne?? a tam jsem pochopila, že musím mít na tohle NADHLED, jinak se ZBLAZNIM