Re: Dají se všechny děti vychovat?

SOJKO,já jsem tuhle diskuzi četla celou a víš sama dobře, co jsem řešila nedávno.

A když si tak vzpomenu..... dost toho bylo špatně.
Ne, netloukli mne, táta mi naplácal kvůli kravině jednou a zjistil, že by mne musel zabít, protože jsem prostě nechápala důvody, proč mne nutí fakt jsem nikam jít nechtěla.

Takže tudy ne.

Ale protože se znám, a snažím se neopakovat chyby, tak vysvětluji, snažím se, naslouchám, hraju si, spolupracuju, chválím, trestám přiměřeně, či vyčítám... a stejně mi doma roste prevít všech prevítů futrál.

Je tak podobný mému otci, se kterým jsem si nikdy moc nerozuměla v těch zkratech, že to děsí.
Pak mu to ALESPOŇ DOJDE, OMLUVÍ SE. Ale předtím ublíží tak, že se to špatně zapomíná.

Vychovat ve smyslu, na zem se neplive, děkuje se, prosí, omlouvá, to jde. Citově vypjaté situace se zvládají čím dál lépe, je to čím dál méně často, ale mám pocit, že to stojí vždycky za to.