Re: Chci dítě a on ne

Ano, je to tzv. patová situace, kdy jeden z těch dvou, pokud se s tím nesmíří a neřekne "tak ano, dohodli jsme se takhle" může časem tomu druhému vyčítat, třeba i ten vztah nemusí dopadnout dobře. P.S. to nemusí ani s dětmi chtěnými, o tom žádná.

Já to připodobním - děti už mít nemůžu, přesto toužím, ale manžel je ve věku, kdy početí je čistý hazard, u mne zdravotní a velký. Manžel velmi dobře ví, že mám tělísko, také ví, že kdyby selhalo, pokud nepůjde o ohrožení mého života (máme děti), interrupci nepodstoupím. Má možnosti volby pojistit to, kondom, jeho sterilizace, já víc učinit nehodlám. Ví to, respektuje to.

Ale - dítě jako takové - další mu nevadí, takže řešíme hostitelskou péči, jakmile dostavíme dům, chceme ji zrealizovat. Jenomže to je otázka dohody a vývoje.

Myslím, že ve 39 není na druhé dítě nic zmeškáno, rodit o 40-tce v kondici, v jaké dnes jsme není žádná ostuda. Osobně, pokud bych nechtěla ztratit vztah, bych nenechala své hormony vyhrát a pokusila se přesvědčovat, diskutovat, pracovat na vztahu, pak následně i na početí.

Ale jestli ten vztah nefunguje moc dobře ani tak, asi bych si netroufla.