Správně. Peníze kazej lidi.

Jakmile někdo v mé blízkoti chrastí zlaťákama, tak okamžitě prchám, mohl by mi udělat něco moc ošklivého - lhát, podvést mne , nebo se přinejmenším chlubit. Naopka, jakmile někdo smrdí korunou, to je můj člověk, jsme na tom stejně a když se spolu dáme dokupy, koncentrace lásky, přátelství a dobré vůle na metr čtvereční se na metr čtvereční se automaticky násobí.

Mě se líbí, že tady v Čechách máme takovou pěknou tradici, že hodní lidí v tzv. pomáhajících profesích jsou finančně ohodnoceni jen tak, aby oni a jejich rodiny mohli tak nějak přežít (jako lepší by bylo, kdyby pomáhali zadarmo, jak se na opravdu ryzí charaktery hodí, ale nenaučili se pást ) a aby nehrozilo zkažení penězmi. Úplně mnou otřásá děs při pomyšlení, že by mne třeba opakovaně ošetřovali zazobaní doktoři nebo - bože - blahobytné, rozmazlené zdravotní sestry. No a prachatá učitelka by ménu chudému, botému ale zlatému dítěti a jeho křehké duši vlastně nikdy nemohla poruzumnět, navíc by si na něj ve své zabednenosti a zlobě mohla zasednout, že nemá mobil s ipodem, a vlastně žádný mobil, a volá jenom z okna.
No a takoví sociální pracovníci? Tak ti by vůbev neměli mít šanci dostat se k penězům, skromnou odměnu by měli dostávat v poukázkách, aby si uměli dobře představit, jak se cítí jejich klienti. A rozhodně bych sociáním pracovníkům zakázala dědit, zejména nemovistosti, a to především těm, kteří se starají o bezdomovce.