Re: Uspávání miminka

ahoj,
čekám svoje třetí dítko a musím říct, že obě předchozí jsem uspávala..
syn začal spát celou noc v roce a půl, když jsem ho přestala kojit.
Uspávat jsme ho chodili s manželem tak do čtyřech, po přesunutí z naší postele do vlastní. Přečetla se pohádka a dobrou noc.
úplně sám byl schopný usnout tak kolem těch 4, ale ne pokaždé. Nikdy bych ho nenechala plakat, protože u takhle malého miminka nikdy nevíš, jestli ho něco netrápí.
Dcerka nespí pořádně ještě dnes, jsou jí tři a kousek, má noční děsy z prenatálního období a následné hospitalizace a i přesto, že manžel měl pocit, že spaním s ní v pokojíku ji rozmazluji, tak mi dětská psycholožka řekla, že to dělám dobře, že to jinak neodezní.
Takže za mě chovat, chovat.. vzít klidně k sobě do postele. Jsem ráda, že jsem dcerku nenechávala řvát.. a ani teď ji nenechávám. Myslím, že ho něco trápí, ať je to strach ze samoty, z toho, že se nevrátíš.. nebo prostě chce tvoji náruč.

Já ač bych byla radši, kdyby malá samozřejmě spala celou noc, tak jsem připravená i to naše třetí odchovat a oduspávat, protože se mi to u obou dětí náramně vrací.
Jsem toho názoru, že dítku musíš dovolit prvně, aby se k tobě pevně připoutalo - citově a občas je to i hodně fyzicky, aby potom se nebálo od tebe až je čas odpoutat a vědělo, že tam ta náruč maminky je, až ji bude potřebovat.

Tím že ho necháš vyplakat, mu akorát ukážeš, že na mámu není spoleh, bude citově strádat a bude z něj třeba teď hodné miminko, co radši usne.. ale časem to bude horší. Znám ze zkušenosti v rodině.
Chlapeček taky musel - tak spal brzy celou noc.. a teď ve čtyřech letech se s tím stále nevyrovnal. Dále pak máme v rodině dvě takhle holčičky ségry.. a je to úplně to stejné. Mají špatnou citovou vazbu k rodičům..
a to si myslím že je škoda.. je lepší objetovat pár měsíců nebo let a pak se ti to stokrát vrátí.