Re: O co vlastně šlo ve smazané diskuzi:

Manžel pomáhá jak může, protože díky Utrogestanu na udržení těhotenství bych celý dni nejradši prospala a taky pořád zvracím, na což si nestěžuji a jsem za to ráda, vím že je to dobré znamení (v tom zamlklém mi naopak špatně nebylo vůbec). Mám kamarádky, se kterýma o synovi a všem mluvím, pomáhá babička - malej už se pátej tejden co nechodí do školky doma dost nudí a je dost vyčerpávající ho hlídat, aby se nenamáhal (neběhal atd.), když jsou mu čtyři roky. Pomáháme starším manželům, co bydlí kousek od nás, je mi líto jim najednou nenakoupit, když nemají, kdo by jim nakoupil jinej. Myslím na tu necxhodící holčinu a její maminku, co s náma byly před 14 dny v nemocnici, tu s tím nádorem v páteři, kromě tedy Down syndromu a cukrovky. Opravdu mně pořád nechápeš, že to, že něčí manžel je v pořádku ve městě, kde byly atentáty a někdo kvůli tomu brečí a brečí mně už dojmout nedokáže?