Re: Jeden muž na celý život

Já si myslím, že střídání partnerů a sexuální zdatnost, co do počtu partnerů, začíná být trošku mimo.
Nemůžu sice momentálně zdrojovat dále než v do Lidových novin, kde tomu v sobotu věnovali část přílohy, ale jako matka nezamindrákovaných dospělých dětí vidím, že pro ně není žádná meta "kde koho přefiknout".

A tak se mi drobet zdá, že ti(ty), co se honosí nespočitatelnými zářezy (ženy a muži generace 60.-70. léta běžně v opilosti i mimo ní uvádějí nad 30 partnerů) trošinku kecají v duchu uznávaného typu výkonosti své generace.

Jinak manželská stoletá věrnost je asi možná, určitě běžná, ovšem zdaleka nezajímavá pro ženské magazíny.
Osobně si myslím, že po 5-10 letech "to láká", nikoliv v sexuálním smyslu, ale tak, že jedna touží znovu zažívat romantiku, a tak se občas stanou takové ty dvojky vína v odlehlé vinárně, když doma manžel hlídá a myslí si, že manželka má aerobik. Obvykle to nevede dál, pokud má dotyčná pět pohromadě.

U chlapů nevím. Můj první manžel měl dost "nalítáno", ale dělal to ohleduplně, nevěděla jsem nic. Když mezi námi začal opravdu problém, jeho záletného sexu se to netýkalo. Jsem tím poučena a razím zásadu, že 1. manželskou poviností je v případě vlastní nezvládnuté sexuality neubližovat druhému. Takže o 2. manželovi si myslím, že je mi už 14 let věrný a nehodlám si myslet nic jiného:)
A já? Někdy jsem asi byla nevěrná, ale průvodní příznaky (výčitky) mě tak rozhodily, že se toho ráda vzdám v tom smyslu, jak to naše kultura definuje (tedy tělo na tělo). Myšlenkám ale neporučíš, takže ta platonická randíčka "abychom si tak skvěle pokecali o filmu", to si asi ponechám.

Manžela si vážím, miluji ho a pokud mám dostatečné srovnání, hlásím, že je dobrý milenec:)