Re: Žárlivost na mladšího sourozence

tak když to tady čtu, tak musím konstatovat, že mám naprosto úžasného syna.
Sice mu byly 4,5 když se ségra narodila, ale do té doby jsme se mu víc jak rok věnovali, v podstatě jenom jemu. (předtím jsme bydleli v baráku s rodinou a děti byli tři, dvě velké a on, ale pozornosst se dělila)
syn se na dcerku velice těšil..po týdnu doma jsem musela s dcerkou být na 14 dní hospitlizována a syn zůstal doma s tátou, což nikdy takhle dlouho ode mně nebyl, max dvě tři noci u babičky.. spíš ale tak dvě.
Po našem návratu byl z dcery řvoucí nervní uzlíček, ale syn to snášel velice dobře. Brzy pochopil, že se mu můžu věnovat, když dcerka spí a i jsme to tak praktikovali. Když chrupkali, hráli jsme si, povídali, dělali skopičiny. Pomáhat ho nikdy moc nebavilo, později z něj vylezlo, že mu vadí, když je malá nemocná nebo trpí a on jí nemůže pomoct.
Večer jsem mu četla a u toho malou kojila, tak jsme se tulili všichni tři.

Teď čekáme neplánovaně třetí a já se trochu děsím, protože malé budou 3,5 a i přesto, že je mnohem šikovnější a soběstačnější než byl synek, tak na druhou stranu je šílený mamiňák a závislák a vzteklík.
Na miminko se těší, ale někdy taky říká, že miminko v bříšku nemám. Když pak ale vidí mrně v kočárku, tak se rozlývá.

Vím, že psychologové říkají, že neříkat dítěti, že miminko musí mít rád - klidně dítku říct, že ho rádo mít nemusí, ale ubližovat se mu nebude, přesto prostě nejede vlak.. a taky děti nerady slyší, že jsou přeci velké. Lepší je opravdu přes výhody.. ty jsi starší, můžeš tohle a tohle.

Občas malá někdy říká teď že je miminko.. že ji mám pochovat a dát napít, ale jinak je se docela uklidnila. Venku bez diskuzí začla chodit za ruku, ač nerada chodila. Vytáhli jsme miminkovské oblečení a byla z něho nadšená, všem to všude hlásí, že jsem její maminka a v bříšku mám miminko.
Snažím se ji už teď vést k tomu, že se sama obléká (umí to už přes rok), sama jí (to už taky umí dlouho) sama obouvá a to proto, aby potom neměla pocit, že to musí dělat proto, že je miminko a ona je na vedlejší koleji.
Já vidím problém v tom, že pokud člověk plánuje to třetí (my plánovali, ale až za dalších třeba 5 let), tak to starší dítko vychovává trošku jinak.

No zatím nezoufám, třeba tu za tři měsíce budu psát o hrůzách, ale spoléhám na syna, už mu bude 8 a na brášku se strašně těší a už teď si zamlouvá, že bude jezdit venku s kočárem a s bráškou mi pomáhat.