Mám to stejné

Pilar,

mám přesně stejnou švagrovou, jakou popisuješ a postupem času docházelo k tomu, že mi naskakovala husí kůže, kdykoliv jsem s ní měla o čemkoliv promluvit. Protože ONA byla přece ta neomylná, ONA měla vždy odpověď na cokoliv, jako kdyby věděla nějakou záhadou dopředu, o čem bude rozhovor, ONA musela mít vždy "navrch" před kýmkoliv - i v tématech, o kterých neměla ani páru atd., - a zejména přede mnou, protože vycítila, jak jsem absolutně nepohotová a její naprostý opak. Jakoby si musela neustále dokazovat, že ona je nejúžasnější na celém světě. Každý raději mlčel, než aby jí řekl, co si tak vyskakuje, hrůza.

Řešení - je to možná drastické, ale naše rodiny se úplně přestaly setkávat a komunikovat. Trvalo mi to nějaký čas, než jsem se s tím srovnala, přece jenom jsem vlastně ztratila i bráchu (ona mu všechno diktuje a on se nezmůže na svůj názor), ale časem to přebolí. Opravdu než abych pokaždé podstupovala x-nocí nevyspání z jejího setkání, jak jsem byla rozhozená - za to mi to opravdu nestojí....

Jinak poradit neumím, bohužel. Já a manžel jsme to vyřešili prostě tak, že se s nimi nestýkáme a máme opravdu klid v duši. Ale opravdu to bylo s ní tak, jak popisuješ - vždy jsem byla pouze rozhozená, nedokázala jsem reagovat a bylo mi to nepříjemné. Můj názor je ten, že je to osoba s velice nízkým sebevědomím, protože si musí neustále dokazovat a předvádět se, jaká ona je ta nejlepší - přesně tohle takoví lidé dělají.

Přeju ti pevné nervy!!!!