Manželská krize

Došli jsme do stavu, kdy jsem skoro řekla nahlas, že asi bude lepší, když si najdu nějaký podnájem. Pak jsem si na papír udělala dva sloupce: "jeho" negativa vs. jeho pozitiva. Po asi hodině přemýšlení vznikla následující úvaha:

Manželství by mělo vypadat jako pěstování kytky. V únoru mi v košíku přistálo několik balíčků se semínky a já se začala hrozně těšit. V březnu jsem je zasadila. Vyrašily a já si uvědomuju, že při pohledu na ně zažívám hřejivější pocity, než ve svém manželství. Mám z těch kytek radost. Jsou krásné, každá jiná, rostou jako z vody. Musím si přečíst, kam mám kterou přesadit. Těším se, až půjdou z kelímků do truhlíku.

Snad bych měla být jako jedna z těch kytek. Mé potřeby a touhy by měl "můj pěstitel" ideálně plnit aktivně a s radostí. Měl by ze mě mít radost.

Naše dialogy se ale například točily kolem toho, že bych ocenila, kdyby aspoň přede mnou slovně nepohrdal tím, o čem ví, že mám ráda (když už si netroufám prosadit si uskutečnění, protože to prostě tak moc "nesnáší"). Připadám si jako osel ze Shreka (vyskakujíc "Mě! Vyber mě!"), když se v duchu ptám, jestli by ho třeba nezaujalo, kdybych se v jistých místech oholila. Nebo já nevím. Vlastně vím, nejlepší by pro mě bylo, kdybych měla tvar televize.

Jsem smutná a přistihuju se, že přemýšlím o tom balení svých věcí.