Opožděný vývoj urychlíme, opožděnou řeč omluvíme - proč?

Nevěděla jsem jak téma výstižně napsat.Když čtu témata a příspěvky tady,tak se někdy zamýšlím nad tím,proč většina matek považuje některé dovednosti nebo spíš nedovednosti dětí za opožděné nebo se předčasně snaží je něco naučit,ale co se týká opožděné řeči,tak tam matky děti omlouvají,že dítě má ještě čas.Dám příklady.Sedmiměsíční dítě se neotočí,tak honem na rehabilitaci a cvičit.Třeba by dítě k tomu úplně samo bez pomoci dospělo až o čtyři měsíce dýl,ještě v těch sedmi není jeho čas,ale abysme něco nezanedbali,tak šup na Vojtovku.Roční dítě posadíme na nočník-co na tom že dítě vůbec nechápe co se po něm chce a když se úplně náhodou vyčůrá do nočníku,už je to génius který v roce chodí na nočník.Je přece potřeba začít brzy.Proč kursy angličtiny pro děti od narození nechápu,ale co,však čím dříve si dítě vštípí jazyk,tím lépe.Jen nic nezanedbat.Ale když se jedná o dítě,které ve čtyřech letech ještě ani pořádně nemluví,šišlá,proč to omluvíme tím že se rozmluví za rok nebo za dva nebo za deset,že má na to ještě čas?Každé dítě,pokud není postižené nebo nemá zdravotní vadu která by mu bránila mluvit správně,ve čtyřech nebo pěti letech je schopné mluvit tak dobře,aby mu bylo rozumět.Proč se snažíme ve všech ostatních etapách vývoje dětem pomáhat i když někdy ta pomoc není na místě,a patlající dítě nebo nemluvící už starší dítě omluvíme,že je to v pořádku?