my to měli už ze začátku tedy komplikované..syn nastupoval do školky ve třech letech a 2měsících. mezi tím se nám po jeho 3.nar. narodila dcerka,ale byla v porodnici přes tři měsíce,jelikož se narodila dříve. věděl,že je,ale nemohl ji vidět,denně jsme jezdili za ní..když nastoupila do školky, byl problém. brečel,že chce maminku a nechtěl tam,přitom ale vždy říkal,že se mu tam líbí..jen ta rána byla děsná. měl pocit,že ho tam asi odkládám a říkal mi,že nesmím jezdit do POdolí,ale musím domů..
po měsíci školky jsme domů přinesli malou. ve školce to ještě nebylo růžové,ale vždy vykládal s radostí,co dělali a tak..jen ta rána na střídačku natahoval..trvalo to asi měsíc a půl,pak se začal těšit. věděla jsem,že jak bych ho nechala doma,už by tam nešel..
jasně,byla jsem doma,ale on je hodně temperamentní dítě,doma se docela nudil od těch 2,5let bylo znát,že kolektiv potřebuje,ikdyž jsme tu měli okolo hodně dětí.
navíc mít doma nedonošeňátko je hodně náročné,nemohla jsem s ní chodit ani ven,max. dolítnout do té školky na 30minut..navíc cvičení 10x za den k tomu,doktoři..atd..
pak to už šlo,jen tam nechce stále spát a to už tam chodí druhý rok. holt se těší na nás

.je jasné,že děti žárlí na sourozence a každý to prožívá jinak a projevuje se to také jinak. u nás na sebe hodně začal upozorňovat-ne zlobením,ale takovými výjevy

,to fakt nejde popsat
