Re: Existuje horší strávník než moje dítě?

Ježiš, vy mě strašíte! Já si pořád říkám, že až bude starší, bude líp..
Holce je 15. měsíců, do téměř 10. měsíců byla jen kojená, jídlo mi odmítala, párkrát jsem do ní pár lžiček narvala, ale nemělo to význam, byl to akorát hysterický záchvat, nepomáhalo ani to, že jsem něco jedla já, či jiné dítě, prostě jít o absolutně nezajímalo. Pak nastal zlom a začal jí chutnat jogurt, ovšem jinak nic moc, většina jdíla, co jsem nabízela skončila v koši či jsem to snědla já. Dr. mě akorát stresovala, že nebude mít potřebné vitamíny, pokud do ní jídlo nedostanu, ale po přečtení několika diskuzí a zkušeností jiných maminek jsem se uklidnila a dr. jsem řekla, že už mi jíst začala Po roce, kdy se rozšířil jídelníček je to lepší, ale jakékoli jídlo do ní dostat je pomalu nadlidský úkol.. teď jsme ve fázi, že musíme nakrmit všechny zvířátka v knížce a až pak si ona uráčí lžičku vzít do pusy. Každé krmení je stres, kdy se mi všechno sevře a čekám, kdy mi řekne ne a je s jídlem konec. Když už něco jí, tak jsou to pidi porcičky ve srovnání se stejně starými dětmi. Rohlíkem nepohrdne, kdyby ho mohla jíst od rána do večera, byla by spokojená, ale z toho nemůže být živá. Váží 9,5 kg, má hodně zásob z doby plně kojené, to byla vyloženě tlustá. i teď má pořád pěkný tváře a nikdo mi nechce věřit, že ona nechce papat, když vypadá tak, jak vypadá. Ani u nás vyhladovění nepomáhá, když jsme došli do fáze hladu, začla se mi sápat po prsou a říkat ham ham, to už je pak zle, protože když bych jí nedala, byla by vzteklá.
Tak si tak říkám, jestli bude někdy líp, když to tu čtu