Konečně snad spolu

Ahojík holky,
půl roku jsme o tom mluvili a najednou je to tu. Přítelův kamarád, kterého měl přítel u sebe v podnájmu se odstěhoval a byt je volný pro mě. Jsem teď ale trochu na rozpacích. Kamarád měl původně odejít až v květnu, nicméně odešel nečekaně dřív. S přítelem jsme byli domluveni, že jakmile klíče vrátí, dostávám je já a začneme společně zařizovat. Nicméně byt už je čtyři dny volný a klíče stále nemám. Abyste tomu rozuměli - já jsem to neměla vědět, že už je byt volný, můj přítel to chtěl pro mě jako překvapení k narozkám, ale ty mám až za měsíc a příteli došlo, že si všimnu, že tam najednou chybí spoustu věcí a poznám, že už tam kámoš nebydlí. To, že už je byt volný řekl přítel pouze nejlepšímu kamarádovi, ale znáte to - jedna paní povídala, takže ke mně se to doneslo a já musím dělat, jakože nic nevím Takže i když vím, že tam kamarád už nebydlí, dělám jakože nic, že to prostě nevímChtěla bych, aby s tím přišel sám, nechci se mu do bytu vtírat. Ale už jsem trochu nervní, nemůžu se dočkat společného bydlení a klíče očekávám každou minutu Možná to opravdu chce vydržet do mých narozek, ale přítel prý sám uznal, že si toho všimnu, že celý měsíc se to neutají. Možná se taky z toho vzpamatovává, celý život s ženskou nebydlel, žil dlouho sám a najednou je byt volný...a je to tu. Tak nevím, co na mě vymyslelBeru to moc vážně že?Já vím