Re: Dá se vyléčit z odporu k partnerovi?

Tinas, ano, měníme se, děti nás mění. Neumím to vysvětlit, řeknu to tak, že to byl zajímavý člověk, vyloženě moje krevní skupina, něco v životě prožil. Teď ho zajímá jíst, hrát hry a spát. Do postele chodí se slepicema a prospí půl odpoledne. My se tomu s dětmi musíme přizpůsobit. Máme dluhy, ale on jaksi rezignoval. Není ochoten mluvit o dětem, o bydlení, které teoreticky hledáme, o práci, o penězích, o plánech, o budoucnosti. Všechno nechává na mě, ale když jsem moc aktivní, zlobí se, že se cítí odstrčený - jenže kdyby se ´mnou komunikoval, byl by součástí rodiny i rozhodování... Někdo tu zmínil depresi. Asi tam je. Mockrát jsem se mu snažila pomoct, ale on stejně jako by nikdy nešel do manželské poradny, nejde ani k lékaři. Už nevím, jak z toho ven. prostě se mi hnusí svou pasivitou, nerada vedle něj sedím u stolu, když jí. Snažím se strašně, ale už nevím, jaký postoj vůči němu mám vnitřně zaujmout, Z každé konfrontace (a tím mám na mysli hodně vstřícnou konfrontaci u sklenky vína) jsem vyšla jako ta špatná a nic to nevyřešilo.