Re: Zase jedna rozmazlující babička

Moje tchýně se chovala a dosud v určité míře chová velmi podobně. Z počátku jsem z toho byla také trochu nešťastná - při představě, že všechno, co jim babička dovolí, budou chtít i doma a já pak zešílím. ALE - ukázalo se, že děti dokážou rozpoznat, co prostě jednou za čas smějí dělat u babičky (později jít spát je to nejmenší ) a domů to nepatří a samozřejmě se na to těší. Doma to však prostě nevyžadují. Když jsem na chatě u tchýně s nimi i já, tak se občas neovládnu, něco z toho zakážu a děti začnou kňourat. Když mi bylo jednou řečeno, že nekňouraly, dokud jsem nepřijela, tak jsem se nejprve naštvala, že bodejť by ne, když jim do té doby různé vylomeniny tolerovali a nikdo po nich "nic" nechtěl, ale pak jsem si řekla, že na druhou stranu, proč ne. Když se k babičce těší, ona na ně, na životě je to neohrožuje, domů mi to netahají, tak ať si to spolu užívají. Už jsou ve věku, kdy jim jedno ponocování do 22 hod režim na týden nerozhází, rozmazlení pamlsky jednou za 2 měsíce místo svačiny také snesu, skákání po kanapi také...
Zase si odtamtud vozí prima zážitky (a hromadu špinavých věcí...) a vím, že i když je babička na můj vkus nehorázně rozmazluje, má je ona a oni ji strašně rádi, což je také dar do života. Na lásce k nám to nic neubírá.