Re: Děláte narážky nebo dáváte dobré rady kuřákům a obézním?

Co se tyce recepcni, zachovala se spatne, ja sama za sebe bych ji servala a asi bych si nasledne i stezovala.
Z obeznich lidi si srandu nedelam, je mi jich lito a je jedno, jestli to je jejich vina nebo jsou nemocni, vzdycky si pomyslim neco ve smyslu "chudak, nechtelo by se mi s tim tahat".
Jedinou vyjimku tvori moje kamaradka, ktera je schopna nam vyzrat lednici, nezna meze, jeji prvni veta, kdyz prijde je "ja mam hlad, nic jsem nejedla" (a postupne z ni pada, ze byla v cukrarne, koupila si susenky, v poledne bagetu apod.), ke sportu ji nedokopu a stezuje si, ze je tlusta. Tak ty klidne reknu, at se nedivi, kdyz porad zere (nemocna neni) a v klidu ji odpalkuju, ze je mi lito, ale nic nemam nebo mam, ale bohuzel nedam, protoze to mam na zitra, pozitri a do vyplaty daleko. Obcas je mi ji lito, ja jsem schopna nejist i par hodin, takze kdyz je u nas dyl, samozrejme ji najist dam - ale s mirou, parkrat jsem ji i rekla, ze si nemuzu dovolit ji pohostit trema talirema polivky, zpetne me to mrzelo, ale ucel to splnilo.

Kuraci mi nevadi, narazky nedelam, sama jsem kurak. Snazim se nekourit mezi detma nebo kamaradama, u kterych vim, ze jim to vadi. Ovsem v otevrenem prostoru si servitky neberu - na detskem hristi jdu k plotu nebo za plot (proste mimo deti), na ulici si zapalim (a rvat na deti "pozor, smradoch jde" mi prijde smesny, asi bych si myslela, ze je dotycnej trochu vysinutej a ma problemy sam se sebou, pardon :D), stejne tak na zahradce v hospode nebo doma na balkone.
Muzu ale rict, ze jakmile je treba na ty zahradce u hospody v bezprostredni blizkosti dite, nekourim ani tam. Stejne tak nekourim pred detma z rodiny, snazim se, aby me u toho nevidely.
Militantni antikuraky povazuju za nesnasenlivy citlivky, nemuzu si pomoct.