Re: Postavili byste se za dítě v této situaci?

No já doufám, že moje děti budou "trestuodolné". Myslím, že trest není ideální výchovný prostředek, a doma se jim pokoušíme vyhnout. Může se stát (pravděpodobně se stane), že pro ně nenajdu školu, kde by přístupem k dětem nebyl cukr a bič. V tom případě doufám, že děti budou schopny se s tím nějak vypořádat, a zvlášť v případě, kdy je trest nespravedlivý, nebudou se jím nějak trápit. Co se týče důtky, to není trest sám o sobě, ale informace pro rodiče o nějakém problému s kázní, a záleží na nich, jak dítě "potrestají". Tedy pokud z toho rodiče vědu dělat nebudou, dítě nad tím může mávnout rukou. Horší by byl trest, který by pocítilo, třeba zákaz zúčastnit se výletu nebo něco jiného, co by ho mrzelo. To bych se za něj určitě postavila, a pokud by se přístup učitele a školy nezměnil, zvažovali bychom (spolu s dítětem) možná i změnu školy. Pokud má dítě k učiteli respekt, a tedy si zároveň přeje, aby bylo i ono od něj respektováno, zřejmě by ho mrzelo už to, že si o něm myslí, že udělalo něco špatného. Je ovšem otázka, jestli by mělo respekt právě k učiteli, který mu takhle nevěří a neprávem ho trestá.

Celý ten systém odměn a trestů je špatný. K čemu je důtka? Pokud jsou rodiče laxní, k ničemu, pokud jsou naopak rozumní, taky k ničemu. Mnohem smysluplnější by bylo uložit všem těm klukům, aby to napravili - tj. rozbít prasátko, nakoupit se školníkem barvu a ve volném vymalovat .