Re: Co ještě čekáte od života?

Mám 3 děti: 18, 16, 11 a za chvíli mi 40 zaklepe na rameno. Až teď na "téměřstará" kolena jsme si pořídili domeček, tak se zabydlujeme, organizujeme zahradu atd. A někdy je mi zvláštně, když třeba sadíme stromek a zjišťujeme, že námi požadované výšky dosáhne za 20 let. To nám zní skoro jako až za celý život.

Zatím mám život asi ve 20-ti letých epochách. První dvacítka doma s rodiči a běžné dětské a pubertální starosti a radosti. Druhá dvacítka s manželem a přibývající drobotinou, téměř celou dobu doma v domácnosti a běžné starosti a radosti. Načínám třetí dvacítku : nový domov, noví sousedé (a zatím moc fajn), nová práce, nové koníčky, nové zážitky. Např. až poslední 4 roky začínám lyžovat, poprvé máme domácího mazlíčka (kocoura), s manželem si jen tak čas od času vyjdeme na túru do blízkých Beskyd, volně do kina či na večeři, začínáme trochu cestovat spolu nebo každý zvlášť (s kamarády nebo s dětmi, zatím jsou z nich fajn parťáci). Hlavně jsme ale celou dobu udrželi staré přátele a i jim už děti odrůstají a tak jsou společné akce sice dnes již většinou bez dětí, ale stejně praštěné jako v době naší puberty. Prostě zatím si tu další dvacítku užívám a mám z ní dobrý pocit, pokud zdraví vydrží.

No a po šedesátce začne další dvacítka (aspoň u mých prarodičů to tak je) užívání si vnoučat, ale i zdravotních problémů atd. tak na tuto dvacítku se až tak moc netěším. A ta poslední dvacítka? Tu už obě mé babičky tráví bez svých manželů (neboť chlapi u nás v rodi ně prostě umírají dříve), většinou se spoustou léků, ale obě mé babičky si k sobě vzal někdo z dětí a pomáhá jim celá rodina. tak toho bych chtěla dosáhnout, tu rodinnou pospolitost. A budu spokojeně odcházet do jiné dimenze.