Virtuální skoronevěra mého partnera

Ahoj,

potřebovala bych poradit, jak se co nejlépe vypořádat s následující situací:

Mám partnera, děti a myslím, že se máme docela dobře, podnikáme spoustu společných akcí, a i když jsme daleko od všech příbuzných, zvládáme to docela v pohodě.

Nyní jsem ale zjistila, že partner po nocích chatuje s ženou, se kterou kdysi měl jakýsi pseudovztah (v podstatě ona jej měla jako nezávaznou bokovku, on tomu říká kamarádství, ale nevím, např. mně nepřijde normální, aby dva kamarádi, z toho jedna zadaná, se procházeli po městě držíce se za ruce - partner kamarádky byl z jiného města). Pak jsme se dali dohromady my dva a až po dosti dlouhé době jsem zjistila, že je s kamarádkou v kontaktu, vídá se s ní a já jsem se o tom za asi dva roky vůbec nedozvěděla - pravda, nenapadlo mě se ptát a tak nějak jsem předpokládala, že by mi to řekl, že za ní jede nebo tak, tou dobou jsme už spolu bydleli. Když jsem to zjistila, nedokázala jsem to tehdy řešit zrovna nejlépe (byla jsem mladá a především jsem měla velmi nízké sebevědomí, navíc náš vztah byl tak nějak o tom, že jsem ho dlouhá léta chtěla já, on nechtěl, ale nakonec to přeci jen dobře dopadlo). Tehdy jsme měli docela krizi, dokonce mi říkal, že jsem blázen, zralá na psychologa, že přeci o nic nejde atd. Nakonec s ní ale vztah přerušil (nenaléhala jsem na něj, asi viděl, že mě to opravdu trápí).
Následně jsme o tom po nějaké době mluvili a vysvětlila jsem mu, že mi nepřipadá normální, když mi ten vztah takhle tajil a že bych asi byla schopná překousnout nějakou kamarádku (i když ten kamarádský vztah má asi mnoho podob a ne vždy se lidé shodnou na formě, která je ještě o.k.), snad jsme si to vyjasnili, on nás dokonce chtěl i představit, ale to jsem odmítla, nepřipadalo mi to tak nějak vhodné (ne že bych se jí bála, ale o čem bych si měla povídat s někým, vůči komu mám předsudek už proto, že obelhává svého partnera).

Nyní po letech se sám rozhodl kontakt obnovit přes internet. O tom, že ji zkontaktoval, mi dal vědět (pravda, neřekl mi to do očí) a bohužel jsem se mu trošku šťourala v počítači (já vím, nemá se to dělat, ale já si myslím, že on to dělá taky, jsme oba dost zvědaví :-() a zjistila, že je s ní v kontaktu docela často, a to v době, kdy já např. už spím. Konverzace není nijak lechtivá, ale mám pocit, že hranici kamarádství už tak nějak přesahuje (hlavně vzpomínky, kdy a kde spolu něco zažili, nebo narážky, že dnešní večer stráví zase spolu a tak podobně, oslovení je taky poměrně intimní). Kamarádka je vdaná a má malé děti, stejně jako my.

A teď v sobě tedy hodně bojuju, co mám dělat... dneska v noci jsem ani nemohla usnout, neustále jsem myslela na to, proč to dělá, jestli mu v našem vztahu něco chybí (možná to, že ona je k němu právě tolik intimní a já s tím mám někdy problém? vyčítá mi např., že se s ním málo mazlím, že jsem moc odtažitá - to možná jsem, ale myslím, že i on ví, že taková jsem pohavově, resp. asi je to i dost ovlivněno výchovou), jestli si chce něco dokázat v tomto neuzavřeném pseudovztahu nebo o co vlastně jde. A hlavně proč mu nedochází, že by mi mohl strašně ublížit. V krizi největší mě bohužel napadají i takové myšlenky, že třeba mě nikdy nechtěl úplně vážně a jsem jen celoživotní náhražka. Bohužel, sebevědomím stále nemám úplně v pořádku, i když jsem za ta léta udělala myslím velký pokrok.

Co byste mi radili, jak se s tím vypořádat a být co nejvíc nad věcí? Samozřejmě nechci ho ztratit, nebudu dělat žádné hysterické scény, ale nechci být ani za vola... Navíc já se neumím přetvařovat, a tak mám pocit, že už to možná i poznal, že něco vím.

Omlouvám se za román, stručněji mi to nešlo. Jen si říkám, jestli dotyčná tuhle diskuzi nečte taky, ale co, třeba bych se aspoň dozvěděla nějaký názor z druhé strany ;)