Kamarád ze studentských let

Ahoj všem!
Nedávno jsem se sešla v jedný hospůdce se svým kamarádem z mládí. Dřív jsme se hodně kamarádili (a došlo jednou i na víc) a dobře si rozumíme pořád. Prokecali jsme celý večer, přičemž došla řeč i na naše "tenkrát". Kamarád by si dal ještě pořád říct, vychvaloval mě do nebe, jak mi to sluší a jsem fajn baba a tak. Moooc příjemné.

Musím říct, že mě moc potěšilo, že i po třech dětech se líbím. Jenže je to se mnou hrozný. Teď pořád na kamaráda musim myslet. Mám nutkání mu napsat sms, ovšem nevím co. Vím, že on by asi klidně chtěl víc, což já teda nechci. S manželem máme hezkej vztah, rozumíme si, nehádáme se, máme krásný děti, prostě idylka. Ale stejně. Jsem já normální?

Asi nechci žádný "řešení" problému, potřebovala jsem se jen vykecat. Komu to říct, že? Manžel není žárlivej, ale asi by nechápal ... Jsem tele, že?