:-(

Holky, já nemám zaječí úmysly ani náhodou, nemáme s manželem žádné děti a hrozně si je přejeme, přinejhorším adoptujeme, ale já z toho mám strach, myslím si, že bych nikdy „nezapomněla“ na to, že to vlastně nejsou moje děti, určitě bych je měla ráda, ale asi by to nebylo takové, že bych pro ně udělala všechno na světě, tak jak člověk udělá pro svoje děti, nevím, tak to prostě zatím cítím. Takže se snažíme dál.
Od začátku cyklu jsem naměřila teploty, kterým moc nerozumím – kdyby mi to některá z vás pomohla dešifrovat, budu moc ráda  - teplota tak 36,2 – 36,3, skok nahoru (na 36,6) byl asi 7.DC, což podle mě nemohla být ovulace, potom stabilně nízká teplota až do 13.DC (36,5), to mohla být ovulace? Dnes jsem 15DC a naměřila jsem ráno 36,2, měla bych začít brát duphaston, ale nechce se mi do toho, když si tou ovulací nejsem jistá, abych si ji zbytečně nezablokovala.. dnes jsem se objednala ke gynekologovi na 25.5., dozvím se výsledky cyto, výsledky hormonálního profilu a přinesu naměřené teploty – z toho všeho doktor usoudí, co budeme dělat dál. Nejradši bych manžela poslala na spermiogram (on by rád šel), ale jediná možnost u nás je asi CAR, což máme dost daleko a jinak nevím, kde to dělají… 
Kromě toho jsem v hrozném stresu, koncem března jsem přišla o práci, našla jsem si novou, ale hrozí mi, že o ni zase přijdu. Možná i toto se na tom podepisuje..