Opravdová kamarádka

Zdravím po ránu. Nějak mám poslední dobou pocit, že kamarádka není úplně taková kamarádka. Někde mi začíná blikat kontrolka, že si nejsem úplně jistá, jestli jí můžu věřit. Příklad – řeším teď nějaké trable, které jsou velmi podobné těm jejím. Žene mě svými radami do něčeho, k čemu sama nikdy nesebrala odvahu. Ač vím, že má velmi podobné problémy jako já, a že ji to trápí, tvrdí mi do očí, jak je šťastná, nic ji nevadí (což jindy svými řečmi popře) a nezapomene mi vždy připomenout, že já šťastná nejsem, ať s tím něco dělám. Což o to. Já se fakt odhodlala a něco s tím udělala. Ale štvou mě ty falešné povídačky o tom, jak je spokojená a nic ji nechybí. Není upřímná ani k sobě natož ke mně. Máte taky takovou „kamarádku“? Co s tím? Říct jí na to něco? Nechat to plavat? Přijmout ji takovou?